Operace pately

9. 2. 2007

Bennynka již delší dobu nadnášela levou zadní nožičku, a tak jsme vyrazily k veterináři. Ten zkonstatoval luxaci pately (vykloubení čéšky), ale než začal hrozit operací, ještě jsme dostávaly kloubní výživu, měly jsme být bez zátěže a také jsme koleno laserovaly.
Přečtla jsem spoustu odborných článků o tomto problému, ale nejvíc mi daly hovory s Dejnou Babsinkovou, která má fenku jack russell teriéra a podstoupily operaci obou nožiček. Díky ní jsem byla připravená i na případný zákrok.
Po měsíci a půl se ale stav k lepšímu neobrátil, a tak bylo jasné, že nožička se musí operovat.
Dost jsem přemýšlela, zda zajet do Prahy na kliniku a nechat zázrok udělat tam, k našemu veterináři chodíme jen na očkování a na stříhání drápků, a tak jsem netušila, zda je to dobrý ortoped. Ale jak řekla Dejna: "Dej na svůj instinkt."
A já dala... Proto jsme se domluvili s MVDr. Jaroslavem Kozumplíkem, s naším veterinářem, na středu 7. 2. 2007 na zákrok. Operace začala ve 12:45 a ve 13:30 už mi sestřička volala, ať si pro Bennynku přijdu. Už se probouzela, a tak jsem nad ní doma nemusela sedět a čekat, než se probudí, čehož jsem se, přiznávám, celkem bála.
Za dvě hodinky po operaci Benny, byť z postele, zastrašovala sousedy a v šest hodin večer jsme zvládly první venčení, pití a papání. Noc byla krušná, sice nenaříkala, ale protože má výslovný zákaz si bolístku prohlížet zblízka, spaní jsem moc nedala a neustále jí kontrolovala.
Druhý den po operaci už bylo vidět, že je Bennynce zase o něco lépe a dnes - čili třetí den - už vrtí ocáskem, poskokama vpřed vítá návštěvy a už si vyskočila i na gauč! Což byla pro mě vcelku infarktová situace, protože nožičce má stále ulevovat a nedošlapovat na ni.
Dnes jsme byly na první kontrole, kdy nás pan doktor pochválil (respektive tu naší "Šampiónku", jak jí říká), Bennynka dostala piškotky, které si k mému údivu od pana doktora i sestřičky vzala a předvedla, jak krásně jí to hopsá po třech nožkách. Také jsem se dozvěděla, že na nožce měla 2.-3. stupeň luxace (ze 4). Bereme teď antibiotika a další kontrola nás čeká 20. února, kdy Bennynka už určitě začne na packu pomalu našlapovat. Do té doby nás čeká možná nejtěžší úkol a to ten, abychom ji zabránili fušovat panu doktorovi do řemesla. Začíná proces hojení a zároveň svědění, takže musíme všichni být velmi bedliví a mít ji pod kontrolou. Máme v záloze i límec, ale budeme se snažit udělat práci za něj.
Zatím tedy vše vypadá dobře, a tak doufáme, že nám doba hojení rychle uteče a brzy už zase budeme moci skákat přes kaluže... :-)